Doubtful Sound a Milford Sound

Už předtím než jsme začali prozkoumávat Fiordland, věděli jsme, že chceme jít na plavbu po některém z jeho fjordů. Nejznámější Zélandské fjordy, které je možné komerčně navštívit jsou Doubtful Sound a Milford Sound. Doubtful Sound je větší, ale bohužel hůře dostupný, protože k němu nevede silnice. Abyste se k němu dostali je nutné přeplout jezero, následně projet průsmykem a až pak se dostanete k fjordu. Milford Sound je na tom lépe co se týče dostupnosti. Když se Zélanďanům někdy v 70. letech podařilo dokončit tunel, mohli zavést silnici přímo k břehu fjordu. Díky tomu zde také vládne čirý turistický ruch a mnoho klidu si zde neužijete. Plavby zde nabízí více společností, což má pozitivní vliv na ceny. Je zde také letiště. Takže mimo aut, lodí, stovek turistů vám nad hlavami ještě krouží letadla.

Od začátku nás to více táhlo na Doubtful, ale cena 250 dolarů se nám zdála příliš. Milford vyjde na cca 50. Cenový rozdíl je tedy jasně na straně Milfordu. Nicméně naše cesta nás stejně zavedla do města Manapouri, které leží na břehu stejnojmenného jezera, přes které se jezdí k Doubtfulu. Původně jsme zde plánovali jít na trek, u kterého bychom museli využít vodního taxi. To se rezervuje v přístavu, v prostorech společnosti, která pořádá výpravy na Doubtful. A když už jsme tam tak byli, podívali jsme se na zdejší slevový portál, zda nemají nějakou akci. A protože jsme měli štěstí, našli jsme, že na příští den je možné vyrazit na Doubtful za 220 dolarů. Je to sice také dost peněz, ale pro nás to byl impuls a ihned jsme si plavbu koupili a začali se těšit na další den.

Naše plavba začala brzy ráno a počasí bylo dokonalé. Jak jsem již zmiňoval, nejdříve je nutné přeplout jezero Manapouri. Už tato samotná plavba je krásný zážitek. Jezero a krajina kolem je nádherná. Vyplouvali jsme za východu slunce. Bylo dost chladno a občasná studená sprcha od vody stříkající kolem lodi tomu moc nepomohla, ale i tak jsme téměř celou plavbu, která trvala něco přes hodinu, přečkali na horní palubě naší lodi. Po připlutí do přístavu na druhé straně jezera jsme se přemístili do autobusu, který nás po prašné cestě převezl k fjordu. Cesta je hodně klikatá a samotná jízda trvala nějakých 40 minut. Na začátku této cesty začíná mj. jeden z nejobtížnějších treků na Novém Zélandu – Dusky. Na ten jsme se nechystali 😃. Po přejetí průsmyku, na jehož konci silnice velmi prudce klesá k fjordu (větší sklon už má pouze nejprudší ulice na Novém Zélandu ve městě Dunedin – ta má alespoň asfalt), jsme se konečně přesunuli na palubu lodě, která s námi vyrazila na plavbu po Doubtful fjordu. Obloha sice nebyla úplně jasná, ale nepršelo. A to se zde cenní, protože takových dní zde opravdu moc není. Roční úhrn srážek je zde obrovský, kolem 9000 mm. Také díky tomu jsou okolní kopce a skály, které velmi prudce stoupají od břehu fjordu, krásně zelené. Plavba po samotném fjordu trvá něco kolem třech hodin. Celou dobu je stále na co se koukat. Neměli jsme bohužel štěstí na delfíny ani velryby, ale viděli jsme pár tučňáků a lachtanů (ti už nás ale opravdu neohromí 😃 ). Když jsme dosáhli konce fjordu a ocitli se tak téměř ve vodách Tasmanova moře, klidná hladina se proměnila v rozbouřenou vodu a s lodí to začalo hodně houpat. Ale kapitán byl v klidu a tak jsme byli i my. V těchto místech jsme se pomalu otočili a začali se vracet po druhé straně fjordu zpět. Kapitán neustále povídal co je možné okolo vidět, když někde zahlédl nějaká zvířata zajel s lodí blíže a nechal nás aby jsme si je prohlédli a vyfotili. Na nějakou minutu se zde nehrálo a plavba byla poklidná a neuspěchaná. Na fjordu jsme potkali pouze jednu další loď a viděli jsme pár turistů na mořských kajacích. Jinak nás nic nerušilo od obdivování toho, co zde vytvořila příroda. Někteří lidé i přes to vše velkou část plavby strávili uvnitř lodě a někteří dokonce spali. Dobře využité peníze 😃 . Po zhruba třech neuvěřitelně rychlých hodinách jsme dopluli zpět k přístavu. Cesta autobusem zpět byla trošku delší, protože s námi řidič udělal pár zastávek na místech s pěknými výhledy. Normálně je v ceně tohoto výletu také návštěva vodní elektrárny na jezeře Manapouri. Ta ale byla bohužel v době naší návštěvy kvůli rekonstrukcím pro veřejnost nepřístupná. Pak už jsme pouze opět přepluli jezero Manapouri a po cca 7 hodinách jsme dorazili zpět k přístavu, kde jsme ráno začínali. Celé nám to uteklo nějak moc rychle a ani chvíli jsme nelitovali peněz, které jsme za plavbu dali. Jednoznačně to byl jeden z našich nejlepších dnů na Novém Zélandu.

Na plavbu po Milford Soundu jsme nakonec šli také. Cena je opravdu nízká a chtěli jsme se podívat na zdejší nejnavštěvovanější fjord, i když naše očekávání už nebyla tak veliká. K fjordu vede silnice známá jako Milford Road a už jen samotná jízda po ní je skvělý zážitek. Nabízí mnoho míst k zastavení a krásné výhledy na krásnou krajinu okolo. Její konec je téměř přímo na břehu fjordu. Rezervaci na plavbu jsme si udělali ve městě Te Anau, kde jsme ještě měli signál a přístup k internetu. Poté je celá oblast bez signálu. Šli jsme opět na ranní plavbu a počasí nám zase skvěle vyšlo, i když teploty spadly hodně nízko. V noci snad i mrzlo. Celou plavbu nám tedy byla celkem zima, ale na to už jsme si na Zélandu docela zvykli. Plavba trvala necelé 2 hodiny a opět jsme neměli štěstí na delfíny, kteří zde jsou poměrně často k vidění. Krajina kolem fjordu je samozřejmě také nádherná. Vlastně jsem ještě neviděl fjord, kde by nebyla. Celou plavbu bylo na co koukat a úžasné počasí s oblohou bez jediného mráčku, tu krásu ještě znásobilo. Ale nebylo to takové jako na Doubtfulu. Nechci ale odrazovat od návštěvy Milfordu, rozhodně také stojí za to vidět ho. Zvláštní zážitek nás čekal při plavbě zpět. Kapitán s námi zajel velmi blízko k jednomu z vodopádů, takže všichni, kdo byli na přední palubě, včetně nás, byli totálně mokří. V tu chvíli to byla sranda, ale zbytek plavby ani ne. Hlavně kvůli tomu, že nám byla zima, i když jsme nebyli mokří. Takže jsme se zbytek času stráveného na lodi těšili, až se budeme moct převléknout do suchého oblečení. Po našem návratu na parkoviště jsme byli lehce v šoku, kolik lidí zde už je. Nebylo zde jediné volné místo a turisté parkovali svá auta i tam, kde by neměli. Chtěli jsme si dát kávu v místním návštěvnickém centru, ale když jsme zjistili, že ji dělají jen do kelímků, tak jsme zde už více času neztráceli a odjeli.

JJsem rád, že jsme se rozhodli jít na plavbu po obou fjordech. Doubtful to u mě vyhrál po všech stránkách na plné čáře. Milford má samozřejmě také co nabídnout, ale zdaleka ne tolik.